Na samotě u lesa, v Újezdě u Valašských Klobouk, stojí dům s prostým jménem Bebech. Název odkazuje na místní výraz pro pelíšek nebo útulný chaos. Lehce neposedný, ale vždy důvěrný. Podobně působí i samotná stavba: minimalistická, ale lidská, sevřená v jasném formátu, ale otevřená do krajiny.
Dům je zasazen do svahu nedaleko menšího lyžařského vleku, obklopen lesem a zvlněnou krajinou kopanic. Inspirací pro tvar a výraz byly drobné stavby, které člověk na Valašsku potká při procházce. Včelíny, maringotky, přístřešky pro nářadí. Fasáda ze svisle kladených smrkových prken natřených barvou evokuje omšelou zelenou, která se ve zdejší krajině ztrácí i vyniká zároveň.
Objekt má zastavěnou plochu 28 m² a je koncipován jako víkendový úkryt pro soukromé i sdílené využití. V přízemí se nachází hlavní obytný prostor s integrovanou kuchyní, jídelním stolem, kamny a lenoškou u velkého okna. Dále koupelna s přiznanou utilitárností, kde se nerez, dlaždice a smrkové obklady potkávají v přesných liniích. Poval v podkroví slouží jako ložnice, otevřená do krovu. Je zde fixní okno sahající až k podlaze, které nabízí výhled do údolí. Přímo z postele je tak možné sledovat východ slunce nad krajinou Bílých Karpat.
Minimalismus byl od počátku hlavní ambicí návrhu. Ne jako styl, ale jako metoda. Příkladem je HS portál, který zajíždí do kapsy ve stěně, aby nic nenarušovalo rytmus pěti stejně formátovaných oken. Podobně i obklad v koupelně a soklu kamen jsou kladeny tak, aby jejich spárořez navazoval, bez ornamentu a přiznané náhody.
Nosnou konstrukci tvoří smrkový skeletový systém 2x4, opláštěný biodeskou. Interiér je založen na kombinaci měkkého dřeva, nerezových prvků a precizního detailu. Kuchyňská linka i lenoška u kamen jsou navrženy jako vestavby, které se nesnaží dominovat prostoru, ale spíše ho podporují svou přítomností.
