Rekreační objekt v Kersku

Pozemek je součástí charakteristické struktury Kerska, tvořené volně rozptýlenou zástavbou domů a chat ve velkorysých zahradách prorostlých vzrostlou zelení. Zástavba zde nevytváří souvislou uliční frontu, ale spíše mozaiku solitérně zasazených objektů v lesním prostředí. Místo přitom neurčuje žádný jednotný architektonický jazyk; jednotlivé domy působí jako svébytné, postupně vznikající solitéry, z nichž je každý do určité míry unikátem. Samotný pozemek se slunci otevírá především od severozápadu a sdílí s celou lokalitou klidný, rekreační charakter a vysokou míru soukromí.

​

Hlavní obytný prostor je vymezen především horizontálně. Dvěma jasně čitelnými rovinami podlahy a stropu, mezi nimiž se obytná část volně rozvíjí do stran. Právě v tomto principu vzniká pocit otevřenosti a velkorysosti. Kvalita prostoru není založena na výškovém gestu, ale na plynulosti, kontinuitě a co nejmenším počtu pevných hranic v horizontálním směru. Interiér tak nepůsobí jako uzavřená místnost, ale spíše jako otevřené pole mezi dvěma deskami, které se může volně vztahovat ke svému okolí.

​

Mimo hlavní horizontální desky je zde pracováno také s uzavřenějšími, jasně vymezenými hmotami. Výraz stojí na kompaktním obalu, jednoznačné siluetě a pečlivě umístěných otvorech, které spíše rámují výhledy, než aby prostor otevíraly do všech stran. Takto pojatá hmota se přirozeně hodí spíše pro klidnější a uzavřenější části domu, jako jsou ložnice, koupelny nebo technické zázemí. Právě u těchto funkcí je přirozené, že nepotřebují být otevřené do všech stran a že je naopak výhodou větší míra soukromí, soustředění a odstupu od okolí.